Odcházení, zanechávání a těšení se

Je to boží pocit, když ze sebe postupně oklepáváte všechny činnosti a věci, který se taknějak během posledních pár let na vás nalepily, a vy jste je často ze setrvačnosti vláčeli s sebou dál. Takže to bude tentokrát o odcházení, zanechávání, opouštění, odhazování atp.

Poslat ságo dál po 14 letech

Po první plavbě, kdy jsem na brámovém koši pocítila něco jako záchvěv svobody a usadilo se ve mně přesvědčení, že nic není nemožné, jsem si začala intenzivně pohrávat s myšlenkou, že bych měla konečně někam vypadnout na delší čas. Naskytla se jedna z prvních šancí odhodit břímě, které už mě spíš tížilo, než aby mi přinášelo radost.

Do saxofonového kvarteta nám přišla nová holčina a já si řekla, že teď je fajn šance s tím seknout, aniž bych způsobila nějaké vážnější škody naší skvadře. Pochopte, že kvartet ve třech nemůže moc fungovat. V tu dobu už jsem hrála bez dostatečného a pravidelného cviku dost bídně, takže setrvání by stejně přineslo víc škody než užitku. Přestala jsem hrát na ságo po cca 14 letech a nedávno jsem svůj tenor s trochou nostalgie i prodala.

Poslat věci dál a nelpět na nich – obzvlášť když se na ně nahoře na skříni práší – to je, oč tu běží. Ságo musí být hrané, je to pro jeho dobro. Schovávat ho na půdě pro budoucí generace fakt nemá smysl, obzvlášť když je zrovna po generálce a k tomu si za utržené peníze můžete koupit letenku do Kanady.

Pryč s tím vším! Štěně minimalistkou

Na podzim jsem se definitivně rozhodla „musím do roka a do dne vypadnout“. Kam? Láká mě Kanada nebo Nový Zéland. Ok, nejsou to zrovna originální destinace, už to slyším, jak vám to šrotuje v hlavě, a je mi to upřímně fuk. Tak uvidíme, která víza klapnou. Zjistila jsem si, kolik víz je k mání a kdy se mají zhruba řešit. Před Vánoci jsem si vyplnila registraci do poolu do Kanady a čekala, jestli mě vylosují a pozvou.

Celé Vánoce jsem strávila vyklízením svého domácího pokoje – probrat knížky, oblečení, serepetičky, školní věci ze všech svých studií a všechno ostatní, co je zbytečné. Budu tu knížku ještě číst? Má pro mě nějakou hodnotu? Otevřu ještě ta skripta, učebnici, poznámky? Kdy jsem na sobě měla naposledy tohle tričko, mikinu, sukni? Vůbec to nepotřebuju! Spoustu let se mi tu válí kupa věcí. Pryč s tím vším!

Podobně následovalo i probrání mého brněnského bytu. Moje věci se budou muset vejít do domácího minipokojíčku a já vyrazím do světa s báglem. Osekávání, vyhazování, darování jsou mým denním chlebem. S každou věcí, kterou daruji, vyhodím, pošlu dál, se dostavuje radost a lehkost. K Vánocům si pořizuji nový bágl a foťák. Začínám se těšit.

Víza a bod zlomu, odkud už není návratu

V únoru mi přišla pozvánka z Kanady. Vylosovali mě už ve třetím kole, juch! Dokládám všechny potřebný lejstra, sjíždím FB skupiny s lidma, co jsou/byli/pojedou na Working Holiday víza do Kanady i na NZ. Obcházím cestovatelské přednášky, abych se trochu namlsala a zjistila, co a jak. Mezitím po oboustranné domluvě pouštím a předávám jednu ze svých prací, kterou jsem dělala skoro tři roky.

Zaplatím víza a vím, že do roka odjet musím, jinak mi propadnou. V druhé práci oznamuji, že na konci června končím. Majitelce bytu nahlašuji, že nájem končím k poslednímu červnu. Bod zlomu, ze kterého není návratu. Kupuju letenku do Vanu (Vancouveru jakože chápete, ne?), abych měla jasnej deadline. Navíc za 11 tisíc, no nekupte to, pani!:) Těším se. Chystám se na přechodnou fázi mezi běžným životem a dobrodružstvím v Kanadě – plánuji na léto pouť do Santiaga. Jasný, opět nic super originálního, ale pak si povíme, jo.

Nestíhám. Panikááá! 

Začínám obíhat doktory, protože chci do zahraničí vyjet v cajku. Zařizuji druhý cestovní pas, plnou moc mamině na všechno, kartičku na poštu, zavírám účet v mBance a ČS a otvírám nové účty v Equa, řeším svoje cestovní pojištění ke kartě, stavebko, daňové přiznání, mobil a tarif, mezinárodní řidičák. Verifikuju si konečně účet na Couchsurfingu. Čtu knížky v angličtině. Absolvuji 2 kurzy první pomoci u ČČK.

Zkrátka se nenudím a samozřejmě - do toho se furt zbavuju věcí. Člověk by ani neřekl, kolik se do minibytu o 24 metrech vejde krámů. Těším se, až si všechny věci, co do života potřebuji, nacpu do svýho zánovního báglu, který si hodím přes rameno, a vyrazím na cestu. Nejdřív to bude Ukrajina, pak 1000 km do Santiaga a nakonec výlet za velkou louži. Za chvíli už končím v Brně. Děsně to letí. Panikááá! Nemám ještě všecko zařízený, odstěhovaný...

PS: Přihazuji fotku pro pobavení, aby tu bylo víc obrázků.