Při dishwashování málem na full-time jsem se začala nudit (a
taky mě bolelo pravé zápěstí) už po 2 měsících a chtělo to zas nějakou změnu.
Na začátku prosince jsem poslala resumé na Cypress, kde pracovala Katka, a za
pár dní mi došla odpověď, jestli teda chci čekovat lístky. Tak jo,no.
Ski středisko Cypress mountain je
tady v North Vancouveru největší (ještě tu je Grouse a Seymour), je ve
výšce cca 1200 – 1400 m n. m. a víceméně tu jsou 2 kopce proti sobě, 6 sedaček
(z toho 3 delší čtyřsedačky, 2 krátké dvojsedačky a jedna spešl sedačka pro
začátečníky). Dolů vedou černé, modré a zelené sjezdovky, tak si každý vybere.
Modré jsou jakože červené a zelené jsou jakože naše modré. Těch rozdílů
s našimi evropskými standardy bude ještě víc.
Lyže nebo prkno?
Lyžuju odmala, v pubertě jsem měla období snowboardu,
načež jsem se zase hezky vrátila ke svým starým oblíbeným fišerkám, které si
hýčkám od osmé třídy, kdy mi je mamina za těžký prachy pořídila, protože jsem
konečně přestala růst. Nelyžuju nějak extra, ale sjedu, co potřebuju, a padám
výjimečně. Co by taky člověk chtěl, když mě učila mamina stylem „vytáhnu tě na
kopec, tam se rozbrečíš a řeknu ti, že jinak než dolů to nepůjde“. Lyžovala
jsem ve Francii, Itálii, Slovinsku, párkrát v Rakousku a samozřejmě mockrát v
mých domovských horách – Orlické, Krkonoše a Jeseníky. Řekla bych, že nějakou
představu o tom, jak má vypadat moderní ski středisko teda mám.
Lyže jsem si tu pořídila v thrift storu a měla jsem
vyloženě štěstí, protože tyhle elánky jsou přesně jako moje fišerky, co mám
doma – délka, vykrojení, dokonce i vázání mám doma stejné! Lyže v hodně
dobrém stavu – tipuju jeté tak jednu sezonu – i s lyžákama a hůlkama mě
přišly na směšných 50 doláčů vč. daně. Ať žijí thrift story!
Co mi chybí na Cypress z pohledu lyžařky?
Sedačky - na sedačkách si nemáte kam „odložit“ nohy. Chybí
stupátka v bezpečnostním rámu, který si přes sebe přehazujete, takže vám
nožky s lyžáky a lyžemi klinkají ve vzduchu. Hůř jsou na tom snowboarďáci,
kterým tíha celého prkna visí na přední noze. Uff. Moje ubohé nožky. O nějaké
plastové stříšce/krytu proti zlovolnému počasí (zažito v Rakousku) si nechejme
zdát. U nástupu na sedačku nejsou 4 otevírající se packy, co vás v pravý
čas pustí k sedačce. Na sedačky se někdy zkouší nacpat i 5 lidí zaráz.
Opět o jezdících pásech tu snad nikdy neslyšeli.
Orientace - středisko je spíš malé, ale chcete-li najít
sjezdovku, kterou jste si vyhlídli, budete asi trochu tápat, podjíždět,
zajíždět si. Chybí mapy střediska na 2 vrcholcích, kde končí sedačky. Mapu
nenajdete ani na parkovišti nebo u hlavní budovy, ale až za placeným vstupem.
Přímo na sjezdovkách je značení docela slabé. Stane se vám, že omylem zajedete
mezi stromky, protože je to vyježděné, ale sjezdovka tam není, nebo natrefíte
nechtě na černou sjezdovku plnou boulí, přičemž jste mířili na modrou atp.
Jiné věci - šroubováky nejsou dole u vleků, ale jen na
jednom místě před půjčovnou. Nejsou tu před hlavní budovou žádná křesílka ani
sezení venku, což ve slunečném počasí zamrzí. Nenajdete infotabule – kolik je
stupňů, hodin, nového sněhu, jaké vleky zrovna jezdí, zda je zavřená některá
sjezdovka, předpověď počasí. Chybí dětský koutek uvnitř i dětské hřiště venku
(klouzačka, houpačka, něco). Plastový povrch podlah uvnitř budovy
v lyžácích celkem klouže.
Co je pro změnu fajn?
Nekouří se tu v celém areálu. Dokonce i na parkovišti
bychom měli lidi buzerovat, ale spíš to neděláme (nebo jak kdo). Fontánka
s vodou. Velký prostor jídelny uvnitř, kde si můžete zanést i svoji
svačinu. V jednom baráku pod vleky najdete všechno, co potřebujete –
obchod s lyžařskými potřebami, půjčovnu, ski školu, opravnu, restauraci,
hospodu, kavárnu,… Z více míst Vancouveru jezdí pravidelně shuttle/bus,
ale lidi si ho musí platit (my jako zaměstnanci nemusíme). Je tu extra část
parkoviště vyhrazená pro rodiny s dětmi, každý pátek je Family Friday a
před barákem je večer oheň a opíkají se špekáčky a maršmelou.
Všechny nevýhody a nepohodlnosti vyvažuje super výhled na
celý Vancouver a na Vancouver island a moře.
No a pak je tu ještě čekování lístků u vstupních bran, což
je moje práce. Lístků jako lístků, co si lepíte na bundy a připevňujete drátem!
Kapitola sama pro sebe. Bude. Všechno bude.
