Posledních pár dní ve Vanu bylo dost hektických. Řešila jsem
stomilion věcí jako třeba sbalit se/odstěhovat se z pokoje, návštěvu zubařky,
rozbitý mobil, poslední šichty v obou pracích, párty u Antonia na bytě, plánování
cesty. Zkrátka toho bylo ažaž. Na blogování nebyl čas a na nostalgii a loučení
se s Vancouverem též moc ne.
A tak jsem napekla perník, polila ho čokoládou a posypala
kokosem, pobalila batoh, domluvila si od neděle přes FB travel buddy Brittu
s autem, pomuchlala křečka a po nákupu ve Wallmartu a likáči jsme
s Antoniem ve středu po obědě opustili Van a vydali se na cestu. Vyjeli
jsme samozřejmě pozdě. Auto z rentálu nakonec stálo víc, než bylo
v původní objednávce, ale náladu jsme si tím nemínili zkazit.
První zastávka byla ve Whistleru. Každý říká, že jako se to
musí navštívit, tak jsme se tam prošli a hezké to je. Takové pěkné nablýskané
turistické peklíčko. Muhehe. Pak jsme pokračovali na Joffre lakes, kde jsme si
mysleli, že bychom přespali, ale komáři tam žrali neuvěřitelně. Nasbírali jsme
dříví v lese a pokračovali. Někde před Lillooetem jsme se utábořili u
řeky, udělali oheň, Antonio uvařil, pivo jsme dali, víno, jointa ubalili…
Krásný večer s výhledem a hvězdama. Začalo nám to pěkně.
Ráno jsme skočili do ledové řeky a vyrazili dál. Čekala nás
dlouhá štreka. V Lyttonu jsme se zastavili v kavárně a prošli si
maloměstečko. Připojili se na net. Celá ta oblast jsou samé farmy. Suchá
krajina, na což nejsme z Vanu zvyklí. Samí first nations (korektní výraz
pro původní obyvatele – Indiány) a chudoba. Lidi bydlí v karavanech a domy
jsou oprýskané.
Na cestě do Kelowny jsme občas zastavili na výhled a jeli
dál. Ve West Kelowně jsme už zmírali hlady a dali si hromadu sushi. Pak jsme se
vydali po Westside road podél Okanagan lake na sever. Vedro bylo příšerné.
Zastavili jsme se na koupání. Pivo dali. Antonio řídil dobře a cesta utíkala.
Unavení jsme byli z toho roadtripování ale řádně. Dojeli jsme někam mezi
Revelstoke a Yoho NP. Najednou všude na odpočívadlech a piknik místech cedule,
že jako žádné parkování přes noc. Achjo. Nakonec jsme našli místo u řeky,
zaparkovali, postavili stan a udělali ohýnek. Antonio byl děsně unavený, že ani
vařit se mu nechtělo:). Spal v autě, protože měl slabý spacák a byla mu ve
stanu zima. Prospal asi 11 hodin, což je na něj výkon. Já ho nechala a
nebudila. Ráno jsme zase skočili do ledové řeky.
V pátek jsme navštívili Lake Louise, dali u jezera oběd
(chleba s humusem, sýrem a pivo), milion turistů a předražené kánoe na
půjčení tam byly. Pak jsme jeli na Moraine lake, kde byl pěkný výhled nahoře
z kopečka, kam se dá vylézt, jen sluníčko na fotku mi chybělo. Odpoledne
nás čekalo to nejlepší – cesta směr Jasper – hory, vodopády, ledovec, jezera.
Nejhezčí silnice fakt! Spali jsme v autě v piknik místě, kde to
nebylo dovolené. Nálada nicmoc, celý den jsme o chlebu a oheň si udělat
netroufneme. Všude je strašně moc komárů, co nás přivádějí k šílenství!
V sobotu si zvedneme náladu v Jasperu. Palačinková
snídaně v americkém stylu s kafem nás nakopne. Projdeme městečko.
Zrovna se slaví 150. výročí Kanady. My jedeme nahoru nad město na jezera a
potkáme u silnice ohromného losa a pak ještě jednoho. Losovi jsme ukradení. Jezera
jsou moc pěkná, ale je zataženo a
poprchává. Dole v Jasperu neprší a je zas hezky. Dáme ještě jezera kousek
u Jasperu. Annette lake obejdeme asi za hodinu pěšky. Odpoledne se vydáváme
zpátky po nej silnici do Banffu. Hned za Jasperem nám silnici zkříží medvěd
černý. Náš první medvěd! Foťák nemám připravený, tak je z toho jen černá
šmouha v lese. Občas někde zastavíme a fotíme, ale jinak se kocháme a pokračujeme.
Z Lake Louise jedeme po staré silnici, vynecháme dálnici a kocháme se
lesem. Antonio je nadšený jak malý. Kempy jsou pochopitelně zabrané a zas
nevíme, kde budeme spát. Nějak to dopadne holt.
V Banffu si najdeme piknik místo a uvaříme si večeři,
dáme pivka, víno, trávu. Pozorujeme ohňostroj k výročí Kanady, posloucháme
muziku z nedalekého parku, bojujeme s komárama a nakonec postavíme stan
hned vedle parkoviště (kde se taky nesmí stát přes noc) a spíme. Ráno mě budí zvuky
technické uklízecí služby, ale nikdo nám nic neřekne. Asi že je ta oslava
založení Kanady, tak jsou všichni milí a nevyhodí nás. Pakujeme se. Ve městě
dáme kafe a muffin v kavárně. Antonio mě zaveze na nádraží, kde mám sraz
s Brittou. Loučíme se. On jede vrátit auto do Calgary na letiště a
vyzvednout svoji rodinu. Já pokračuji s Brittou, Paulem a Alexem.
