Přestěhovala jsem se! No, dobře. Jako je to už nějaký ten
pátek, ale stále nebyl čas se zmínit. Z East Vanu jsem tedy na konci ledna
přesídlila do North Vanu. Jak se tu žije? Dávají tu veverky, mývalové a skunci
dobrou noc?
Proč stěhování
Důvodů bylo více a postupně se hromadily. Štvalo mě už
dojíždění nespolehlivýma busama do práce. Postupně se ukázalo, že spolubydla
není tak cool, jak se na první pohled zdál, a měla jsem ho plné zuby. Sháněla
jsem si druhý part-time job, protože mě nebavilo pracovat jen v kuchyni.
Začala jsem zajíždět do každodennosti. Prostě to chtělo zase nějakou změnu. A
díky nové práci na Cypress jsem se potřebovala dostat blíž ke středisku a
Cypress busu, který nás vozil na kopec, protože trávit 2 hodiny v busech
tam a pak ještě zpět byl mazec. Navíc z North Vanu to má člověk blízko
k trailům na zdejší kopce a do přírody za městem.
Život na maloměstě
Slovo dalo slovo a našla jsem pokoj v bytě na čtvrté
západní ulici hned vedle Lonsdale, což je tu něco jako hlavní ulice, která vede
od vody nahoru do kopce a křižuje ji asi 35 ulic. Dole u vody pluje pravidelně
Seabus (trajekt) do downtownu na Waterfront (hned vedle té kulaté vyhlídkové
věže). Dvě ulice od Waterfrontu je Malone’s, kde pořád ještě dělám
v kuchyni. Taky mi dole z Lonsdale jezdil Cypress bus, takže pěkně na
pohodu si stačilo seběhnout a za 10 minut jsem měla obojí hned u nosu.
Samozřejmě tu bydlení stojí pár babek navíc, ale prachy budou a my už nebudem.
North Van je spíš dražší čtvrť. Zástavba je nižší, jsou tu
bytové domy o 3-4 patrech, domky a pár vysokých činžáků. Je tu klid. Potkáte tu
míň Asiatů a skoro žádné bezdomovce. Žije tu spousta Čechů a Slováků.
V Seabusu slyším pořád někoho mluvit česky nebo slovensky, na ulici nebo
v obchodě s alkoholem potkávám Čechy pravidelně… Bydlím též na bytě
s českým párem od Pardubic, i když jsem původně chtěla nemluvit česky a
bydlet s cizinci, padlo to holt. Děcka jsou moc fajn a sportovně
hyperaktivní, takže super spolubydliči.
Mývalové pod okny, veverky na balkoně a křeček v obýváku
Zvířátka tu mám všude okolo. V noci při návratu
z práce jsem u baráku málem zakopla o mývala. Na plotě vedle oken mají
dálnici veverky. Děcka chovají a rozmazlují křečici Ginger zvanou GinGin. Taky
ji rozmazluju a dělím se s ní vždycky o zeleninu a jabko. Je tu takový
klid, že první noc jsem oka nezamhouřila a poslouchala praskání topení a tikání
hodin. S křižovatkou, po které jezdí ve dne v noci kamiony do
přístavu, se to fakt nedá srovnat (moje předchozí bydlení). Kámoš tu potkal
skunka a minulý rok tu před nákupákem běhala po parkovišti puma. Na okraji
Northu, kde jsou rodinné domky se zahradami, se prý občas potulují medvědi
z hor. Zatím jsem ale žádného méďu neviděla. Snad se brzy poštěstí. Vídám tu spoustu zvláštně zbarvených ptáků. Měla jsem tu
čest spatřit kolibříka. A samozřejmě rackové. Ty mám ráda, protože mi
připomínají, že tu máme Salish moře, přístavy, lodě, houseboaty a oceán schovaný
hned za Vancouver Island.
