Dream job? Mytí lodí v přístavech

Už od příjezdu jsem okukovala přístavy v downtownu a slintala nad loděma (především plachetnicema), co v nich jsou ustájeny. Říkala jsem si, že bych v maríně byla ochotná dělat v podstatě cokoliv… Tak teď zvenčí myju lodě, občas i pomáhám voskovat nebo uklízet interiéry.

Enchantress myjeme každý týden. Byla to tzv. the oat boat.

Mýt luxusní jachtu je jako mýt luxusní bourák

Hlavně to nesmíte poškrábat a na každý povrch patří něco jiného. Chvilku mi trvalo, než jsem se naučila, co a jak a jak se čemu říká po anglicku, ale po měsíci a půl už zvládám bez problémů umýt sama komplet malou vcelku špinavou loď nebo větší, co zastak zadělaná není. Někdy je to fyzicky náročná práce, obzvlášť když jsem celý den na dešti promočená vč. bot a ponožek nebo naopak v plavkách na sluníčku. Ale řeknu vám, že takhle ve vedru si v maríně mýt loď v plavkách, zatímco normální smrtelníci sedí ve věžácích u kompů, není vůbec špatná věc a baví mě to. Jo a taky se nesmíte bát výšek. Často balancuju s kartáčem na hraně střechy bez jištění a na molo bych se teda rozplácnout nechtěla.

Enchantress už znám jako svoje boty.
Nejradši jsem na střeše a na přídi.

Jinak loď se obvykle myje odshora dolů a odpředu dozadu. Takže začínáme pěkně na střeše, kde jemnými kartáči drbeme radary od racčích hovínek, škeblí, krabích klepýtek a bordelu. Pak to všechno i se spešl „mýdlem na jachty“ spláchneme hadicí dolů na horní palubu a zase odpředu od tzv. brow a oken drbeme a kartáčkujeme (dost často detaily kartáčkem na zuby) dozadu, kde je obvykle umístěný člun, jehož textilový obal je též pokakaný od racků a havranů:). Postupně se dostaneme dopředu na tzv. bow a dodělávají se boky, okna, záď a část trupu zvenčí, která je u mola. Nejzábavnější je ale stejnak sprchování hadicí!

Malá loď, ale pěkně špinavá po zimě.
False Creek marína pod Granville mostem.

Lodě malé, velké, jachty, plachetnice

Každá loď je jiná, má jiné detaily, skryté úschovné prostory tzv. hatch. Některé mají originální podlahy z týkového dřeva, jiné napodobeniny. Liší se velikostí, prostorností, praktičností, designem. Bývají v rozličných stavech. Majitelé se o ně starají méně či více. Pár lodí umýváme pravidelně – jednou za měsíc, jednou za 2 týdny, každý týden. Umývali jsme i lodě „po zimě“ a to byl teda zelený humus. Fakt. Zas ale vidíte ten ohromný rozdíl, když práci dokončíte.

"Moje" první umytá loď 72 stop na délku v River Rock maríně.

Umýváme a voskujeme především jachty, protože majitelé jachet mívají víc prachů a míň času se o svoje miláčky starat než majitelé plachetnic. Plout výhradně na motor nebo občas ušetřit plachtěním je taky rozdíl. Kolem marín jsou mimo mola na kotvách z devadesáti procent uvázané plachetnice a v drahých marínách u mol si hoví motorové jachty a pár luxusních plachetniček. Pravidelně se ale staráme i o jeden tzv. sail boat (plachetnici). Já zatím tu čest umývat plachetnici neměla, ale už mám jednu konečně slíbenou na příští týden. Juch!

40 stop loďka. Majitel má prý 7 lodí různých velikostí
a tuto jsme myli před prodejem.

S kým dělám a pár praktických informací

Práci jsem našla na Craiglistu, poslala resumé s fotkou, jak kormidluji La Grace, a ozvala se mi Petra. Podle příjmení jsem si nebyla jistá, jestli je Češka, ale pak se ukázalo, že jo. Petra žije mimo ČR už 16 let a mluvíme spolu občas česky, ale na lodích a v marínách anglicky. Petra nás organizuje, posílá na lodě, domlouvá kšefty, myje s náma. My ostatní jsme jen ti „guys“, co dojdou a umyjí (navoskují) nasmlouvanou loď. Někdy pomáhám Petře, často makám s Antoniem (mladý Španěl, co sem přijel naučit se pořádně anglicky), s nímž tvoříme sehraný tým, Kanaďanem Davidem (co má farmu v Portugalsku a vždycky tam jezdí na zimu), Kanaďanem Evanem (devatenáctiletým mariňákem). Jednou týdně chodíme na velkou luxusní jachtu Hotei pomáhat stálé posádce umýt loď zvenčí a uklidit zevnitř. Ti jsou taky v pohodě. Kdo by taky nebyl, že?

Coal harbour marína. Z obou stran parádní plachetnice.
Dave čistí vapkou a nahoře Antonio drbe "arc".

Ta loď není moje, to jenom tak vypadá

Každý den je jiný. Různé lodě, maríny, i když většinou myjeme v Quayside maríně v Yaletownu. Kolem poledne vybaluju svačinu a sním si oběd někde na přídi nebo na molu. S Antoniem si dáváme po práci pivko u vody nebo přímo na lodi. Když pomáháme na Hotei, tak si můžeme vybrat z bohaté nabídky lodních lednic pivo nebo cider. Přála bych vám vidět ty lodní bary a nabídku whiskey, co tam mají (Soto by byl nadšený:). Posledně jsme si takhle pili pivo na Hotei a kolemjdoucí se nás ptali, jestli nám ta loď patří. Haha. Tak nestalo se mi to poprvé a asi ani naposledy, že si lidi myslí, že je loď moje, když ji umývám. Ale já bych samozřejmě brala „sail boat“ a ne jachtu.

Hotei je druhá největší loď v Quayside maríně.
Uvnitř to vypadá fakt luxusně.

Zlobivé mořské vydry a zaseklá plachetnice pod mostem

Můžete si mít prachů, kolik chcete, ale zabydlí-li se na vaší lodi mořská vydra a zadělá vám ji odshora dolů a zas a znova navzdory všem opatřením, která jí v tom mají zabránit, máte docela smůlu. Taková loď je potom mezi námi téměř prokletá a říkáme jí „the oat boat“. Držte nám pěsti, aby se vydra na jednu z našich lodí nevrátila, dík.

Když se zasekne loď pod Cambie mostem.

Jednou se kolem dělo i něco zajímavého. Z kotvy se utrhla plachetnice a zasekla se o stěžeň pod mostem kousek od maríny, kde jsme zrovna pracovali. Evan z toho měl ohromnou radost a s Davidem celou akci pozorovali. Loď byla asi hodinu zaseklá. Pak konečně na palubu dorazil majitel a snažil se loď odtáhnout člunem, což se mu děsně dlouho nedařilo. Pak se Evan smiloval a zavolal pobřežní stráž, která zoufalému majiteli pomohla loď odseknout a odtáhnout zpod mostu. Všechno skončilo šťastně. Jen nevíme, na kolik babek takový zásah majitele přišel, protože Vancouver není zrovna levný kraj.