Jak získat australská víza Work & Holiday (subclass 462)?

Tenhle text bude čistě informativní a věcný pro lidi, kteří chtějí získat australská víza Work & Holiday (subclass 462). Vzhledem k tomu, že jsem byla jednou z prvních, kdo tyhle víza v ČR dostala, tak se mě občas někdo ptá, jaké konkrétní papíry jsem přeložila, ověřovala, poslala atp. Takže tady to sepíšu a přihodím k tomu pár obrázků australských zviřátek :).

Smějící se koala + odkaz na zdroj obr

WH víza pro ČR v pár bodech

- jsou to nově otevřená víza pro ČR od 1. 3. 2018 (o podepsání smlouvy mězi zeměmi se mluvilo už někdy v létě 2017, ale nakonec to podepsali ke konci října, implementace trvala do března, kdy je konečně spustili)

- nepleťte si Working Holiday (subclass 417) a Work & Holiday (subclass 462), my máme ty druhý trochu "horší" v některých podmínkách a možnostech (např. můžeme pracovat u jednoho zaměstnavatele max. 6 měsíců v kuse, což je asi hlavní rozdíl)

- k dispozici je 500 míst na rok (vypadá to, že jak je spustili pozdě, tak 500 míst je od března 2018 a dalších 500 bude od července 2018, ale pak už bude vždy jen 500 každý rok od července - info je potvrzené, jedna slečna na FB to prý má přímo od jejich úřednice) a zatím je mezivládní dohoda prý "na zkoušku" na 2 roky

- víza jsou pro mladé bezdětné do 30 let včetně v době, kdy o ně žádáte (ozkoušeno na vlastní kůži, slovíčko "žádáte" je podstatné, žádost jsem posílala pár dní před mými 31. narozeninami a víza mi byla už udělena po nich)

- žádat o WH musíte mimo Aus, takže tam v době žádosti nesmíte už být (opačně je to s druhými WH)

- víza jsou stejně jako kanadská a novozélandská na rok, od udělení víz máte rok na to, abyste do země přijeli, a potom se vám počítá rok pobytu ode dne příjezdu do země, též tyhle víza můžete získat jen 1x za život (u druhých WH musíte splnit specifické podmínky viz níže)

- musíte mít VŠ nebo alespoň 2 roky odstudované na VŠ

- musíte doložit, že umíte anglicky na určité úrovni, nějakým mezinárodně uznávaným AJ certifikátem, který není starší 12 měsíců (TOEFL, IELTS atd.)

- musíte mít dostatek financí - 5000 AUD + na letenku zpátky (není konkrétně specifikováno kolik)

- je třeba zaplatit 440 AUD za zpracování žádosti, ať už to dopadne, či nikoliv

- můžou si na Vás ještě vyžádat dodatečné rentgeny plic, trestní rejstříky, odběr biometrických údajů atd.

- pokud pracujete v severní části Aus "above the Tropic of Capricorn" během svého WH na farmě nebo v "tourism and hospitality" alespoň 3 měsíce a doložíte to papírem od zaměstnavatele, tak si můžete pobyt prodloužit o druhé WH (ale jen do 31 let opět, takže já už mám smůlu), o druhá WH žádáte z Austrálie

Visící vačičí mimina + odkaz na zdroj obr

Co jsem poslala do Berlína?

- 2 fotky pasového formátu (vzadu napsané příjmení)

- barevné kopie pasu/ů (tvrdé stránky s údaji) - mám 2 pasy, takže jsem jim radši poslala kopie obou, žádné ověření, jen kopie

- na poště (Czech Point) jsem si nechala ověřit kopii rodného listu a nechala si RD přeložit vč. té ověřovací doložky z pošty
(překlad jsem si nechala udělat u překladatelky, která za překlad napsala o své kvalifikaci "translator declaration" + kontakt, podepsala mi to a dala tam za sebe razítko, takže není potřeba mít notářský překlad nebo s kulatým razítkem, je to zbytečně drahé) viz cituji "Translations provided by non-NAATI accredited translators outside Australia should be endorsed by the translator with their full name, address, telephone number, and details of their qualifications and experience in the language being translated." https://www.homeaffairs.gov.au/lega/lega/form/immi-faqs/who-can-translate-my-documents-into-english-for-me

- na poště jsem si nechala opět ověřit kopii svého VŠ diplomu a opět si tuto kopii vč. ověřovací doložky z pošty nechala přeložit od stejné překladatelky (překladatelka připojila "translator declaration" + kontakt, podepsala mi to a dala tam za sebe razítko)

- poslala jsem i diploma suplement z pošty ověřenou kopii, mám ho dvojjazyčně už ze školy, takže jsem to jen nechala ověřeně okopčit a poslala jim to, ale je to spíš jako bonus a posílat se to asi nemusí, jen mi to přišlo škoda neposlat, když už to mám dvojjazyčně

Smějící se klokan + odkaz na zdroj obr

- vyplněný jejich apply form 1208 bez těch prvních 7 stránek, co jen obsahují informace (vyplňte, že pojištění máte, pokud vyplníte, že chcete dělat u dětí či v nemocnici, je možné, že po Vás budou chtít dodat rentgen plic, což se stalo jedné slečně ve FB skupině)

- doklad o úrovni mojí úžasné angličtiny TOEFL ve formě vytištěného PDFka "this is test taker copy of the TOEFL score report" (tedy jsem ani neposílala ověřenou kopii certifikátu, ale jen toto a stačilo to, ale např. u IELTS žádné PDFko k vytištění lidi nedostanou, takže tam je asi? potřeba ověřená? kopie, jinak to lidi z FB skupiny dokládají dodatečně po emailu nebo i jen neověřená kopie certifikátu a prý jim víza udělili)

- doklad o dostatečné sumě peněz 5000 AUD + na letenku zpět - mám EQUA bank a tam jsem si na běžný účet poslala peníze z otatních účtů, pak jsem je jen na pobočce požádala (musí si ověřit ID), aby mi vydali potvrzení o zůstatku na účtu v AJ, poslali mi to poštou (pěkně podpis, razítko, moje jméno jako držitelky účtu, výše zůstatku) a to celé dělá EQUA zadara (opět jedna slečna psala na FB skupinu, že jim poslala jen print screen ze svého internetového bankovnictví a že jí víza udělili)

- letter of support - ten dopis od školy, draft stáhnete na webu MZVČR (viz odkaz níže), jenom jsem tam dopsala moje údaje, poslala na svůj obor naší milé sekretářce, ta mi na to lípla razítko a podpis a poslala mi to zpět domů (na stránkách MZVČR se dočtete, že obecný požadavek Letter of Government Support pro tyhle WH víza je pro ČR nahrazen právě dopisem od Vaší univerzity; taky by se to asi mělo řešit se studijním oddělením, ale já ho přeskočila, protože s ním mám špatné zkušenosti)

Tasmánský čertík + odkaz na zdroj obr

Toť vše. Všechny papíry mám oskenované doma v kompu nebo okopírované papírově. Celou kupu papírů jsem nakonec dala do obálky a poslala doporučeně (aby mi to pošta neztratila a já mohla sledovat zásilku na netu) na ambasádu do Berlína. Asi za 5 dní mi přišel email z ambasády, že moji žádost přijali. Hned že si i strhnou platbu 440 AUD z mojí karty (částka se zablokovala do nezaúčtovaných položek) a asi za 3 dny se to reálně strhlo z účtu. Za dva týdny mi udělili víza! Poslali mi email s PDFkem "visa granted". Proběhlo to rychle a bez vyžadování dalších dokumentů. Nutno dodat, že jsem předtím nenavštěvovala žádné rizikové země (např. kvůli tomu rentgenu plic a TBC) a žádala jsem z ČR, jenom jsem předtím strávila WH 11 měsíců v Kanadě, což Aussies očividně nijak nevadilo.

Klíčové odkazy a informace, které je potřeba si důkladně nastudovat předem

- web Aus imigračního úřadu se všemi důležitými informacemi, zejména je třeba si projít všechny položky "Visa applicants" a zjistit, co je třeba splňovat pro získání víz (bacha na žádání, pokud ještě nemáte Aj certifikát a teprve si budete dělat test, tam není uvedeno, že máte 12 měsíců na "udělání" si testu, tam je, že test nesmí být starší 12 měsíců)
https://www.homeaffairs.gov.au/trav/visa-1/462-

- dokument checklist stránka Aus imigračního úřadu o tom, co jim teda všecko máte poslat (jo, fakt nemusíte dodávat trestní rejstřík jako do Kanady nebo NZ:)
https://www.homeaffairs.gov.au/trav/visa-1/462-/Work-and-Holiday-visa-(subclass-462)-document-checklist

- poplatky a jak se platí za zpracování žádosti o víza (Berlín to má ve zkratce tak, že Vám to strhne z platební karty, vyplníte její číslo atd. do form 1208)
https://www.homeaffairs.gov.au/trav/visa/fees

- ČR žádá klasicky papírově přes Aus ambasádu v Berlíně, adresa ambasády v odkazu http://germany.embassy.gov.au/beln/Visas_and_Migration.html

- článek na webu našeho MZVČR, který víceméně neříká nic nového, ale najdete tu odkaz na šablonu "Letter of Support" ke stažení
https://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/pobytova_opravneni_k_pobytu_nad_90_dnu/working_holiday/informace_mzv_ustredi_o_zahajeni.html

Vombat + odkaz na zdroj obr

Doufám, že jsem na nic nezapomněla. Výše popsaný postup byl takový, jak jsem na to šla já. Víza jsem dostala bez problémů. Samozřejmě nikomu nezaručuji, že i když to udělá stejně, tak po něm nebudou Aussies ještě něco chtít dodat. Pokud něco uvádím chybně, nebo máte informaci k doplnění, napište mi a já to dopíšu. Díky!

Tak držím pěsti a na viděnou mezi vombaty, klokany a koalami! 

Už zas na La Grace aneb Krmení přístavních štěňátek

Moře a lodí nemám nikdy dost, a protože je pořád potřeba je opravovat, tak jsem v únoru strávila 3 týdny na La Grace opravami v tuniském Monastiru a plavbou na Sardinii. Navíc jsem byla zvědavá, jak budou opravy probíhat na české pirátské plachetnici v porovnání se španělskou Atylou.

Všude strašnej bordel

S kapitánem Pepou jsem se domluvila během listopadové přeplavby, nahlásila jsem se do opravářského listu zájemců, shodli jsme se na přibližném termínu a už mi jen stačilo koupit si letenky. Po obvyklém číhání na nejlevnější kombinaci letů s příručním zavazadlem jsem pořídila let do Tunisu (hlavní město Tuniska) z Prahy přes Paříž a pak ze sardinského Cagliari do Prahy přes Miláno dohromady za pár šušňů (rozuměj 5 táců za 4 letenky, skoro zadara, žejo).

Z večerního příletu do Tunisu jsem byla trochu nesvá (hlavně díky mojí poplašené mamině: „Arabové, muslimové, znásilní tě, a to tam jako přiletíš za tmy?“), ale všechno dopadlo dobře. Jak jinak taky. Vyškrábla jsem ze sebe pár středoškolských francouzských slovíček, zamíchala to s angličtinou v kombinaci s rukama nohama a nakonec se dopravila taxíky a místními „luážemi“ až do monastirského přístavu před jedenáctou v noci přímo pod loď. Taxikáři se mě tradičně pokoušeli oškubat, ale ceny jsem měla zjištěné předem, tak jsem se moc nenechala. Vylezla jsem po šestimetrovém žebříku na palubu, kde mě přivítal bocman Robin v tričku a slipech, ukázal mi, kde je volná postel, vyčistila jsem si zuby a šla na kutě.

Ráno po probuzení jsem prolezla loď a zděsila se, jakej je tam všude strašnej pracovní bordel. Od kuchyně, přes kajuty po motor a palubu bylo všechno „rozdělané“. V salónu kluci řezali dřevo hned vedle pomerančů k jídlu, v kuchyni chaos a kajuty i chodby plné různorodých věcí, že se sotva dalo projít. Za dva dny už mi to ale ani nepřišlo.

Pracovní pomůcky patří na „svoje místo“

Pustila jsem se do práce a to jakože fest. Z následujících 15 dnů jsem měla dohromady jen jeden den volno. Vstávali jsme před osmou, pak snídali a od devíti dělali. Kolem oběda jsme si něco uklohnili (pak naštěstí přijel Ivoš a kuchyň převzal), a končili jsme kolem šesté. Večer jsme pili pivo, víno či fíkovnici.

Hodně jsem brousila dřevo, odšroubovávala, přišroubovávala, přemisťovala věci, uklízela, voskovala, natírala, plnila tanky pitnou vodou, dávala věci na „svoje místo“, sháněla pracovní nástroje, které nebyly „na svém místě“. Občas jsem třídila, vyhazovala, tmelila, vypomáhala v kuchyni. No, a hlavně jsem krmila přístavní štěňátka zbytkama z kuchyně:).

Lidi přijížděli a odjížděli, takže nás na palubě bylo mezi 5-12 najednou. Ke konci se tradičně nestíhalo, lidi brkali jeden přes druhého, hledali místečko, kde by si mohli dodělat rozdělanou práci, ale všechno nakonec dobře dopadlo…

Typický rybářský přístav

Znáte takovéty komerční maríny, jak tam u čisťounkých mol stojí uvázané běloskvoucí jachty a plachetnice? A na molo se dostanete jen přes kamerou střežené dveře pomocí čipu, karty či kódu? Tak v takové maríně jsme my nebyli!

La Grace si hověla na podpěrách v typickém rybářském přístavu, kde se voda z kuchyně (a kdovíodkudještě) jednoduše chrstla přes bort, kde měli smečky toulavých psů svoje ohraničená teritoria a prali se o každý pytel s odpadkama, kde jste na trh lezli dírou v plotě, kde s každým přílivem do přístavu připlouvalo množství odpadků, kde se pod loděma válely prázdné plechovky od barev, kusy dříví, trupů lodí, sítí… Zkrátka pro našince nepořádek. Ale oproti přístavu v Kelibii cajk prej, říkali kluci.          

Jinak tam ženskou nepotkáte ani náhodou. Pokud tam zrovna nemá vytaženou loď z vody německý či americký pár, tak v rybářském přístavu jsou k vidění jen samí chlapi a pak my holky z La Grace. Když jsme ráno šly pro bagety ke snídani, tak nás všichni zdravili, otáčeli se a zírali, co tam jako děláme. Navíc jsme byly špinavé a v pracovních oděvech! Pokud jsme zrovna něco dělaly na palubě (brousily, natíraly, visely na žebříku či na lešení), Tunisané z toho byli úplně paf. Ti „naši“, co dělali na La Grace, si na nás ale brzo zvykli, zdravili a smáli se na nás.

Ženu bruskou neurazíš

Největší radost jsme s kolegyní Domčou měly z nové excentrické brusky, kterou nám Pepa donesl z nákupu a my se na ni vrhly a hned ji šly zapojit do elektriky a vyzkoušet. Naše radostné vyvýsknutí museli slyšet i psi na druhém konci přístavu. Mělo se to takhle. Se dvěma staršíma bruskama jsme zmákly jednu kajutu (Domča), strop záchodu (Domča) a bedničku nad vchodem (já). Pak jsme se plny elánu vrhly na salon a menší bruska únavou vypověděla službu. Nezbylo nám, než se střídat a k tomu brousit ručně. S takovou bychom ale nikdy nedokončily světlíky a stropy a brousily bychom tam ještě dnes. Pokud zkrátka váháte, čím udělat ženě či dívce radost, vykašlete se na kytky a kupte jí excentrickou brusku a sadu brusných papírů na suchý zip. 

Vzhůru na vodu

Loď je potřeba jednou za rok vytáhnout jeřábem z vody ven, oťukat trup, označit špatná prkna, vytrhat, naměřit, vyměnit, utěsnit konopím (nebo bavlnou), zatmelit, natřít podkladovkou a pak ještě dvěma vrstvami antifoulingu. Tohle naštěstí dělali tuniští dělníci, kteří to na rozdíl od nás umí.

Takže Tunisané bouchali prkna a natírali zvenčí trup a my mravenečci pěkně na palubě a v podpalubí dělali všechno ostatní. Problém akorát byl, že Tunisani slibují a skutek utek (zato nám ale připravili naprosto luxusní rozlučkový kotel kuskusu, který jsem dojídala ještě 3 následující dny). Takže se návrat lodi na vodu neobešel bez nervů. Měli jsme ale „jen“ 5 dní zpoždění oproti původnímu plánu, který se fikaně plánoval už s časovou rezervou. V pátek !večer! šla La Grace na jeřáb a do vody. Ano, Pepa vskutku dokázal přimět Tunisany, aby v pátek ještě po západu slunce spustili loď do vody. Kdyby se to nestihlo, tak by to šlo až v pondělí a oba antifoulingové nátěry by šly do hajzlu (loď musí po druhém nátěru zpátky do vody mezi 2-24 hod).    

Starý dobrý mořský krysy

Byli jsme zpátky na vodě. Zase se z nás staly starý dobrý mořský krysy. Mezi tankováním nafty jsme si s Radkou odskočily na místní trh, kde seženete úplně, ale úplně všecko. Z kupy sekáčových šátků jsem si vyhrabala zbrusu novou arafatku jako suvenýr (navíc ta moje stará 16 let už je celá orvaná a děravá). Chtěla jsem smlouvat, ale při ceně 2 dinárů (cca 16 Kč) mi to bylo trapný. Koupili jsme banány a datle, já si nafotila místní ruch a vyrazily jsme zpět na loď. Přes cestu nám přeběhl pes a držel něco v tlamě. Po bližším prozkoumání to byla fenka, co přenášela jedno ze svých maličkých štěňátek, pryč z přístavu do jiného úkrytu v rozbořeném domě. Psi v přístavu by jí je určitě roztrhali…

A tak jsme teda konečně vypluli (i s nedodělaným světlíkem) směr Kelibie a pak na Sardinii. To už ale vlastně není zastak zajímavý. Tahají se plachty, kormidluje se, bleje se, blbě vám je, zima vám je, dodržujete služby, houpete se, bijete na zvon, otáčíte přesýpací hodiny. Z plavby samotné mi v paměti nejvíc utkvěly následující 3 klíčové momenty:

• V noci mě budí na vachtu, obleču se a štrachám se z kajuty, přičemž se mi podaří si do dveří přivřít palec. Zavyju, palec strčím do pusy a utřu si slzičku. Po zbytek plavby se palce skoro nemůžu dotknout, natožpak, abych uvázala nějaký uzel. Je mi zima, ale palec pálí. Dodneška mi ta borůvka odrůstá.
• Kormidluju a Karel volá: „Na pravoboku je nějaká mrtvola, je to želva, je to mrtvá želva, a teď zvedla hlavu, tak mrtvá není.“ Poprvé tedy vidím na mořské hladině plavat želvu. Delfíni si zaskákali před přídí pár minut poté, ale ty mě už tolik nerajcujou.
• Noční vachta, hezky si kormidlujeme a nad námi hvězdy a měsíc, pak se to nějak zatáhne a vplouváme do brutální černoty. V dálce na pravoboku blesky osvětlují moře.