Jak získat australská víza Work & Holiday (subclass 462)?

Tenhle text bude čistě informativní a věcný pro lidi, kteří chtějí získat australská víza Work & Holiday (subclass 462). Vzhledem k tomu, že jsem byla jednou z prvních, kdo tyhle víza v ČR dostala, tak se mě občas někdo ptá, jaké konkrétní papíry jsem přeložila, ověřovala, poslala atp. Takže tady to sepíšu a přihodím k tomu pár obrázků australských zviřátek :).

Smějící se koala + odkaz na zdroj obr

WH víza pro ČR v pár bodech

- jsou to nově otevřená víza pro ČR od 1. 3. 2018 (o podepsání smlouvy mězi zeměmi se mluvilo už někdy v létě 2017, ale nakonec to podepsali ke konci října, implementace trvala do března, kdy je konečně spustili)

- nepleťte si Working Holiday (subclass 417) a Work & Holiday (subclass 462), my máme ty druhý trochu "horší" v některých podmínkách a možnostech (např. můžeme pracovat u jednoho zaměstnavatele max. 6 měsíců v kuse, což je asi hlavní rozdíl)

- k dispozici je 500 míst na rok (vypadá to, že jak je spustili pozdě, tak 500 míst je od března 2018 a dalších 500 bude od července 2018, ale pak už bude vždy jen 500 každý rok od července - info je potvrzené, jedna slečna na FB to prý má přímo od jejich úřednice) a zatím je mezivládní dohoda prý "na zkoušku" na 2 roky

- víza jsou pro mladé bezdětné do 30 let včetně v době, kdy o ně žádáte (ozkoušeno na vlastní kůži, slovíčko "žádáte" je podstatné, žádost jsem posílala pár dní před mými 31. narozeninami a víza mi byla už udělena po nich)

- žádat o WH musíte mimo Aus, takže tam v době žádosti nesmíte už být (opačně je to s druhými WH)

- víza jsou stejně jako kanadská a novozélandská na rok, od udělení víz máte rok na to, abyste do země přijeli, a potom se vám počítá rok pobytu ode dne příjezdu do země, též tyhle víza můžete získat jen 1x za život (u druhých WH musíte splnit specifické podmínky viz níže)

- musíte mít VŠ nebo alespoň 2 roky odstudované na VŠ

- musíte doložit, že umíte anglicky na určité úrovni, nějakým mezinárodně uznávaným AJ certifikátem, který není starší 12 měsíců (TOEFL, IELTS atd.)

- musíte mít dostatek financí - 5000 AUD + na letenku zpátky (není konkrétně specifikováno kolik)

- je třeba zaplatit 440 AUD za zpracování žádosti, ať už to dopadne, či nikoliv

- můžou si na Vás ještě vyžádat dodatečné rentgeny plic, trestní rejstříky, odběr biometrických údajů atd.

- pokud pracujete v severní části Aus "above the Tropic of Capricorn" během svého WH na farmě nebo v "tourism and hospitality" alespoň 3 měsíce a doložíte to papírem od zaměstnavatele, tak si můžete pobyt prodloužit o druhé WH (ale jen do 31 let opět, takže já už mám smůlu), o druhá WH žádáte z Austrálie

Visící vačičí mimina + odkaz na zdroj obr

Co jsem poslala do Berlína?

- 2 fotky pasového formátu (vzadu napsané příjmení)

- barevné kopie pasu/ů (tvrdé stránky s údaji) - mám 2 pasy, takže jsem jim radši poslala kopie obou, žádné ověření, jen kopie

- na poště (Czech Point) jsem si nechala ověřit kopii rodného listu a nechala si RD přeložit vč. té ověřovací doložky z pošty
(překlad jsem si nechala udělat u překladatelky, která za překlad napsala o své kvalifikaci "translator declaration" + kontakt, podepsala mi to a dala tam za sebe razítko, takže není potřeba mít notářský překlad nebo s kulatým razítkem, je to zbytečně drahé) viz cituji "Translations provided by non-NAATI accredited translators outside Australia should be endorsed by the translator with their full name, address, telephone number, and details of their qualifications and experience in the language being translated." https://www.homeaffairs.gov.au/lega/lega/form/immi-faqs/who-can-translate-my-documents-into-english-for-me

- na poště jsem si nechala opět ověřit kopii svého VŠ diplomu a opět si tuto kopii vč. ověřovací doložky z pošty nechala přeložit od stejné překladatelky (překladatelka připojila "translator declaration" + kontakt, podepsala mi to a dala tam za sebe razítko)

- poslala jsem i diploma suplement z pošty ověřenou kopii, mám ho dvojjazyčně už ze školy, takže jsem to jen nechala ověřeně okopčit a poslala jim to, ale je to spíš jako bonus a posílat se to asi nemusí, jen mi to přišlo škoda neposlat, když už to mám dvojjazyčně

Smějící se klokan + odkaz na zdroj obr

- vyplněný jejich apply form 1208 bez těch prvních 7 stránek, co jen obsahují informace (vyplňte, že pojištění máte, pokud vyplníte, že chcete dělat u dětí či v nemocnici, je možné, že po Vás budou chtít dodat rentgen plic, což se stalo jedné slečně ve FB skupině)

- doklad o úrovni mojí úžasné angličtiny TOEFL ve formě vytištěného PDFka "this is test taker copy of the TOEFL score report" (tedy jsem ani neposílala ověřenou kopii certifikátu, ale jen toto a stačilo to, ale např. u IELTS žádné PDFko k vytištění lidi nedostanou, takže tam je asi? potřeba ověřená? kopie, jinak to lidi z FB skupiny dokládají dodatečně po emailu nebo i jen neověřená kopie certifikátu a prý jim víza udělili)

- doklad o dostatečné sumě peněz 5000 AUD + na letenku zpět - mám EQUA bank a tam jsem si na běžný účet poslala peníze z otatních účtů, pak jsem je jen na pobočce požádala (musí si ověřit ID), aby mi vydali potvrzení o zůstatku na účtu v AJ, poslali mi to poštou (pěkně podpis, razítko, moje jméno jako držitelky účtu, výše zůstatku) a to celé dělá EQUA zadara (opět jedna slečna psala na FB skupinu, že jim poslala jen print screen ze svého internetového bankovnictví a že jí víza udělili)

- letter of support - ten dopis od školy, draft stáhnete na webu MZVČR (viz odkaz níže), jenom jsem tam dopsala moje údaje, poslala na svůj obor naší milé sekretářce, ta mi na to lípla razítko a podpis a poslala mi to zpět domů (na stránkách MZVČR se dočtete, že obecný požadavek Letter of Government Support pro tyhle WH víza je pro ČR nahrazen právě dopisem od Vaší univerzity; taky by se to asi mělo řešit se studijním oddělením, ale já ho přeskočila, protože s ním mám špatné zkušenosti)

Tasmánský čertík + odkaz na zdroj obr

Toť vše. Všechny papíry mám oskenované doma v kompu nebo okopírované papírově. Celou kupu papírů jsem nakonec dala do obálky a poslala doporučeně (aby mi to pošta neztratila a já mohla sledovat zásilku na netu) na ambasádu do Berlína. Asi za 5 dní mi přišel email z ambasády, že moji žádost přijali. Hned že si i strhnou platbu 440 AUD z mojí karty (částka se zablokovala do nezaúčtovaných položek) a asi za 3 dny se to reálně strhlo z účtu. Za dva týdny mi udělili víza! Poslali mi email s PDFkem "visa granted". Proběhlo to rychle a bez vyžadování dalších dokumentů. Nutno dodat, že jsem předtím nenavštěvovala žádné rizikové země (např. kvůli tomu rentgenu plic a TBC) a žádala jsem z ČR, jenom jsem předtím strávila WH 11 měsíců v Kanadě, což Aussies očividně nijak nevadilo.

Klíčové odkazy a informace, které je potřeba si důkladně nastudovat předem

- web Aus imigračního úřadu se všemi důležitými informacemi, zejména je třeba si projít všechny položky "Visa applicants" a zjistit, co je třeba splňovat pro získání víz (bacha na žádání, pokud ještě nemáte Aj certifikát a teprve si budete dělat test, tam není uvedeno, že máte 12 měsíců na "udělání" si testu, tam je, že test nesmí být starší 12 měsíců)
https://www.homeaffairs.gov.au/trav/visa-1/462-

- dokument checklist stránka Aus imigračního úřadu o tom, co jim teda všecko máte poslat (jo, fakt nemusíte dodávat trestní rejstřík jako do Kanady nebo NZ:)
https://www.homeaffairs.gov.au/trav/visa-1/462-/Work-and-Holiday-visa-(subclass-462)-document-checklist

- poplatky a jak se platí za zpracování žádosti o víza (Berlín to má ve zkratce tak, že Vám to strhne z platební karty, vyplníte její číslo atd. do form 1208)
https://www.homeaffairs.gov.au/trav/visa/fees

- ČR žádá klasicky papírově přes Aus ambasádu v Berlíně, adresa ambasády v odkazu http://germany.embassy.gov.au/beln/Visas_and_Migration.html

- článek na webu našeho MZVČR, který víceméně neříká nic nového, ale najdete tu odkaz na šablonu "Letter of Support" ke stažení
https://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/pobytova_opravneni_k_pobytu_nad_90_dnu/working_holiday/informace_mzv_ustredi_o_zahajeni.html

Vombat + odkaz na zdroj obr

Doufám, že jsem na nic nezapomněla. Výše popsaný postup byl takový, jak jsem na to šla já. Víza jsem dostala bez problémů. Samozřejmě nikomu nezaručuji, že i když to udělá stejně, tak po něm nebudou Aussies ještě něco chtít dodat. Pokud něco uvádím chybně, nebo máte informaci k doplnění, napište mi a já to dopíšu. Díky!

Tak držím pěsti a na viděnou mezi vombaty, klokany a koalami! 

Měsíc práce a zábavy na plachetnici Atyla ve Španělsku

Když jsem před rokem procházela Bilbao v rámci camina, neměla jsem čas navštívit Guggenheimovo muzeum a pořádně si prohlédnout město. Takže jsem ani chvilku neváhala využít příležitosti strávit v Bilbau měsíc na lodi a pomoct s opravami. Navíc jsem byla zvědavá, jak to chodí na jiné lodi krom La Grace.

Dobrovolnictví na Atyle jsem si zařizovala ještě z Kanady a těšila se, že si na severu Španělska trochu procvičím španělštinu a prodloužím léto. A taky žejo! Celé dny v kraťasech a tričku, a dokonce jsem se (poprvé tenhle rok) vykoupala i v moři. Přiletěla jsem 19. září v noci těsně poté, co Atyla skončila nabitou sezónu (pluli na východ Kanady a zpět), a opustila jsem ji opět 19. října, když začalo fučet a pršet.

Náplň práce dobroše na lodi

S lodí jsme stáli před námořním muzeem v centru. Do muzea jsme měli vstup zadarmo a chodili využívat zaměstnanecké sprchy, než jsme plně zprovoznili hadici a přístup k vodě přímo na lodi. Ze začátku jsme dělali inventury jídla, triček, uklízeli po poslední plavbě sezóny, prali, sušili a zkrátka dělali pořádek. O víkendu jsme se ještě odmotorovali kousek po řece do přístavního městečka Zierbena na místní lodní festival a sloužili jako atrakce pro rodiny s dětma. Potom jsme už ale začali naplno makat.

Sjelo se víc dobrošů a vyklízeli jsme komplet loď. Tahali lana, barvy, vesty a neskutečné množství věcí zpod podlah a úložných prostor. Zazimovávali jsme všechno do kontejneru. Demontovali plachty, zaznamenali jejich poškození a úhledně je zabalili do pytlů a uložili. Vyklidili jsme dílnu a zorganizovali nástroje v ní. Vrtali jsme, natírali, šmirglovali, třídili, šili, nosili, omývali, přeměřovali. Můj poslední týden jsme strávili stavbou „důmyslné konstrukce“ z umělohmotných trubek, která měla v budoucnu nést igelitový plášť, a ochránit tak celou palubu před deštěm a zimním baskickým počasím.

Běžný pracovní den

Vstávali jsme kolem deváté. Do desíti byla snídaně. Do dvou jsme pracovali. Oběd a krátká siesta a ještě práce tak do šesti sedmi. Záleželo, kolik bylo zrovna práce a co bylo potřeba dodělat. Pak většinou následovala sprcha, nákup piva a vína, popíjení zaslouženého pivka po práci na palubě, kecání a večeře v devět. Nebo jsem vypadla do města fotit či chytit wi-fi do muzea. Víkendy nám vycházely volné a já je využívala k výletům po okolí, focení, procházkám a návštěvám muzeí.

Top zážitky

Podpluli jsme „ten známý“ UNESCO most v Portugalete. Opět by mě ani ve snu nenapadlo, když jsem ho přecházela s báglem na zádech, že ho budu za rok podplouvat na plachetnici! Navštívila jsem Dragonstone – viz můj předchozí blogpost. Prošla jsem se po útesech a fotila tam paraglidisty. Strávila 3 hodiny v Guggenheimově muzeu s foťákem. Viděla světelnou show promítanou na budovu Guggenheimova muzea z vody (vzali jsme si člun, pivo a psa, ale pak jsme nemohli nastartovat motor a odtáhla nás říční stráž, byli fakt milí). Otestovala jsem 14 druhů piv z místního supermarketu a objevila nejlepší kombinaci „cena vs. chuť“. Dvakrát jsem zakončila výlet pivem a výtečnou zmrzkou na pláži v Bermeu a u toho pozorovala surfaře. 

Pohoda na Atyle

Atyla je loď plná mlaďáků ze všech koutů Evropy. Kapitán Rodri razí heslo „mi casa es tu casa“ a chová se podle toho. Oficiální jazyk na palubě je angličtina, ač je tam stejnak vždycky nejvíc Španělů. Mezi kluky a děvčaty se nedělá žádný rozdíl a úkolují se stejně a dle schopností. Někdy jsme si fyzicky fakt mákli a jindy se práce zastak nehrotila. Občas jsme si večer pustili film nebo Futuramu. Jídlo bylo skvělé, vždycky vege a maso verze. S vegetariánstvím neměl nikdo problém – asi polovina posádky byla vege. Celkově musím říct, že hodnoty, kterými se Atyla na webu ohání, jako sociální a gender rovnost, otevřenost, respekt a přátelství, nejsou jen plané fráze. Jo a pes na palubě taky dělá fajn atmosféru, hlavně když při každém jídle obchází lidi a dělá na ně psí oči. Navíc je Olivia děsně muchlavá a hravá.

Průšvih nakonec

Hodnoty dostaly i zabrat, když došlo ke konci mého pobytu na nepříjemnou událost, kdy se v noci ztratily dva zánovní nástroje. Kapitán byl naštvaný a nejprve to přičítal na vrub nám dobrošům, že jsme je nechali na palubě přes noc. My jsme zase tvrdili, že jsme je nechali v dílně, která je na palubě, ale nezamčená. Navíc se začaly postrádat a hledat až pár dní poté. Byla to blbá situace pro všechny a v sázce byla důvěra v práci dobrovolníků. Nakonec jsem vyvolala debatu na tohle téma, v klidu jsme si o tom všichni promluvili a řekli svoje názory a pak i nápady, jak takovým situacím předcházet. Všichni byli rádi, že jsme to probrali a nezametli pod koberec. I pro mě to bylo důležité, protože na výsledku záviselo, jestli se na loď budu chtít zase vrátit. 

Teď jsem tedy ve fázi, kdy plánuji Atylu navštívit v dubnu ke konci jejich oprav (pravděpodobně suchý dok v Santanderu) před mým druhým caminem. Držte mi pěsti, ať to vyjde.   

Dva (možná tři) roky prázdnin

„Domov je místo, odkud se člověk vydává do světa,“ řekl prý nějaký T. S. Eliot a pro mě to teď platí na sto procent. Jaké je vrátit se skoro po roce domů? Co plánuju dál?

Choceň - domov, ze kterého se vydávám do světa

V srpnu jsem doletěla zpět po 10,5 měsících v Kanadě. Po nepovedeném letním dobrošství u pejsků na Yukonu, po týdnu poflakování se ve Vancouveru a nekonečném letu s nechtěným mezipřistáním na Islandu jsem konečně byla v Praze. Akorát jsem byla tak unavená, že mi to bylo stejně jedno. Když jsem letěla z Whitehorse a přistávala ve Vanu, málem jsem brečela dojetím, že teda jsem „doma“. Při příletu do Prahy jsem ale necítila nic. Těšila jsem se na bráchu a do postele. Doma v Chocni taky nic. Vybalila jsem si, vyprala, otevřela lahváč a přivítala se s rodinou. Na všecko v okolí jsem koukala jak tele na nový vrata a hledala, co se mezitím kde změnilo. Největší změnou pro mě bylo, že lidi kolem najednou mluví česky a víc se mračí. Doma se z mého pohledu nezměnilo skoro nic. Pár baráků ve městě má novou fasádu. Přibylo pár mimin, svateb a děti kamarádů povyrostly. Já za těch 10 měsíců zažila tolik nového (vztahy, kamarádi, kolegové, 4 různé práce, cestování, zařizování, stěhování,…), jako bych byla pryč minimálně 2 roky.

Kdo nezažil, nepochopí

Potkala jsem se se spoustou lidí, zajela do Brna na pár dní, navštívila příbuzné. Zkrátka všecko, co takoví navrátilci jako já obvykle dělávají. Pivo jsem pila a pochutnávala si na chlebu. Vyrazila jsem zas postavit kus zdi na Lukov čistě z nostalgie. Pohlídala jsem neteř. A najednou sedím doma ve svém dětském pokojíku a všichni kolem se ptají: „Co budeš teď dělat? Jakou práci? Jaké máš plány? Zase Brno?“ Odpovídám: „Já teď rok nebudu dělat.“ A celé mi to připomíná tenhletext, který téměř přesně vystihuje moje pocity po návratu. Ale vůbec mě to nepřekvapuje, protože podobně „zprvu nadšená a pak lehce frustrovaná“ jsem se cítila i po návratu z Erasmu a z pouti, jen v menším měřítku.

Se zvířátkem, co se už pěkně pronese

Já teď rok nebudu dělat

Pardon. Opravím se. Nebudu teď cíleně vydělávat peníze a shánět práci. Budu dobrovolničit, cestovat, plavit se, číst, učit se španělsky a celkově si dělat věci, co chci. Je docela zajímavé sledovat reakce okolí, protože tenhle koncept trávení času je pro spoustu lidí úplné tabu. Dělat si, co chcete, nemít práci. Co byste dělali vy? Představte si, že máte rok času, nějaký minimální rozpočet a svůj dětský pokojík jako domov, ze kterého vyrážíte do světa. Normální je makat, platit sociální a zdravotní, hypotéku a v létě vyjet na dovču a v zimě možná taky. Jenže já nic z toho teď nemusím, nejsu normální a užívám si to. Ani nespadám do žádné kolonky v dotaznících. Nejsem nezaměstnaná, nejsem na pracáku, nejsem studentka, ani na mateřské/rodičovské, nejsem už OSVČ. Co teda jsem? Na socsítích se vydávám za „cestovatelka, poutnice, dobrovolnice.“ Zní fajn, žejo. Mně se to líbí a doufám, že mi to ještě nějaký ten pátek vydrží.

Na Lukově už se staví zdi na tzv. dolním hradě"

Cestovatelka, poutnice, dobrovolnice

V kostce to vystihuje, co jsem dělala uplynulý rok a co plánuji dělat i rok následující. Lowcostové cestování tzv. na socku je jako droga. Levný letenky, příruční zavazadlo, lokální mhdčka, spaní na letištích, stopování, couchsurfing. Už je to rok od mojí první pouti a pořád je to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem zatím udělala. Takže nepřekvapivě plánuji pouť číslo dvě. Vypadá to výhledově na květen a červen z jihu Portugalska podél Atlantiku na sever. Už se těším jak cyp. Pročítám starý deník a příspěvky v poutnickém fóru, pořídila jsem nové sandále a merino triko s mušlí,… Navzdory ne zrovna vyvedené dobrošské zkušenosti z Yukonu teď letím na měsíc do Bilbaa pomáhat s opravami španělské plachetnice Atyla. Po nablýskaných jachtách zase zpátky na dřevěné kocábky. Lodě mě pořád hodně baví. A pak jsou tu ještě a už zase nějaké plány s La Grace. A co budu dělat za rok? To se uvidí v březnu, jestli se mi konečně podaří vyklikat víza na Nový Zéland. Držte mi pěsti. Dík!