Grouse Mountain je známej kopec nad North Vancouverem. Děsně
oblíbenej mezi turistama. Slabší povahy to dávají lanovkou a ti, co si chtějí
„něco“ dokázat, valí nahoru po schodech. Ve zkratce jde o 2,9 kiláků strmé
cesty hore lesem, povětšinou po něčem, co připomíná schody, a s převýšením 853
metrů. Zatím jsem tam vyšlápla dvakrát. Poprvé s Honzou a Katkou na
začátku října týden po mém příjezdu. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jako jdu
v těch keckách. No a teď znova v prosinci…
Výšlap no. 1 – Do lesa po setmění bez baterky
Se uskutečnil v neděli 9. října v odpoledních
hodinách za přítomnosti Katky, Honzy, našich foťáků, srnek a nespočtu turistů a
sporťáků valících na vrchol. Vyrazili jsme po schodech po Grouse Grind jako
mrtě dalších lidí. Provoz jak na Václaváku. Honza zmizel hore po prvních sto
metrech. Já někde uprostřed a Katka kousek za mnou. Předbíhají mě staříci a
sporťáci, co si to očividně dávaj snad každej den. Já zas předbíhám asijský
turisty, rodinky s dětma a tak. Po hodině a třičtvrtě utrpení zpocená až
na zadku dosáhnu chaty. Honza se na mě směje a dává mi kafe. Po chvíli dojde i
Katka. Omrknem to tam. Mlha kolem. V ohradě s medvědama žádnej není. Honza
to chce sjet dolů za 10 doláčů, my bychom to radši sešly. Buržoust a socky na výletě.
Fotíme výhledy vystupující z mlhy ze sjezdovky, a když na
Google maps objevíme, že odspodu lanovky by měla vést cesta, tak se ji vydáme
dolů hledat. Mezitím zapadá slunko a my začínáme bejt krapet nervózní.
Napotřetí natrefíme na tu správnou cestu, a je dokonce i značená! Sice teda
vede kus potokem, ale vede dolů, tak fajn. Valíme. Katka stresuje. Smráká se a
začíná bejt šero. Zrychlujem. Občas uklouzneme po mokrým kamení. Ale cesta je
furt značená a zdá se, že tu snad ani nejde zabloudit. Rozhlížíme se po
medvědech a řešíme různý scénáře přežití. Mobily už máme skoro vybité. Světlo
samozřejmě nemáme, tak mžouráme a snažíme se rozpoznat, kudy tudy. Já promočené
kecky, žejo. Modlím se, aby si jeden z nás třeba nevymknul kotník. Honzu
bychom teda fakt neodnesly. Po nekonečným sestupu už za tmy narážíme na
asfaltku a jsme zachráněni. Přibývají domečky. Míjí nás bus. A my si to štrádujem
lodí do hospody, kde se docela slušně zlískáme. Přece nebudu platit za lanovku,
když to můžu propít, a navíc to bylo i dobrodrůžo.
Výšlap no. 2 – Zimní pohádka
7. prosince ve středu se udělalo hezky, předpověď azuro a
protější kopce vypadaly z okna lákavě, tak jsem si řekla, že přece nebudu
sedět furt doma a provětrám se. Protože mi pod sněhem a ledem Grouse Grind
přišel vo hubu, tak jsem se rozhodla jít vedlejší trasou tzv. BCMC trailem.
Navíc někdo na FB skupině tvrdil, že je to otevřené na rozdíl od Grindu.
Dorazila jsem na parkoviště pod horou a samozřejmě brána na Grouse Grind
zavřená a kolem plot. Sakrapráce. To tu maj pro čínský turisty, aby jim tam
nelezli. Musím to obejít ještě jiným trailem, abych se na BCMC napojila. Zdržím
se. Ale přece to nevzdám. Zkusím zajít na konec parkoviště a helemese! Šlápoty
vedou nahoru do lesa. Nutno podotknout, že sněhu je po lýtka. Určitě to vyšlapali
místňáci, co chodí pravidelně a z nějaké zamčené brány a plotu si nic
nedělají. Jdu po stopách do lesa a po deseti minutách jsem na nějakém trailu.
Zorientuju se pomocí Google maps, kousek si sejdu a BCMC odbočka je na světě.
Zasněžený les. Prosvítající slunce. Prudké stoupání, ale ne
schody jak na Grindu. Pískající a honící se veverky. Nikde nikdo. Za celou
cestu nahoru potkám všehovšudy 3 lidi. Cestička je prošlapaná tak akorát. Sníh
se sype ze stromů, snáší se dolů a třpytí se ve slunečním světle. Nikam
nespěchám. Zastavuju se a fotím. Snažím se ulovit snímek nějaké veverky, ale
mrchy se furt hejbou. Kochám se krásou lesa. Paráda. Ticho. Klid. Jen ty
veverky občas zapískají. Asi se jim nelíbím.
Nahoře fotím výhledy z terasy horské chaty. Jako
správná Češka vybalím svačinu a termosku s čajem a přes zákaz na cedulích se
vydám po kraji sjezdovky dolů. Vím z minula, že je tam pěkný výhled na
město, a chci zkusit sejít zas tou stejnou trasou. Snad bude prošláplá a najdu
ji. Podmínky pro lyžování ideální. Sjezdovky poloprázdné a upravené. Počasí jak
z cestovních katalogů. Mám hroznou chuť si zajezdit. Cestu dolů od vleku
se mi podaří najít celkem snadno. Tentokrát jsem pro všechny případy vybavená
nabitým telefonem, čelovkou, svačinou a taky mám pohorky a nejsem oblečená jak
na motejly. Tvrdit ale, že je cesta prošláplá, by bylo silné slovo. Někdo tu
někdy šel. Tipuju 3 lidi tak den dva zpátky. Šlápoty jsou zasněžené, ale vedou
dolů a já jsem si jistá, že jdu dobře. No, jdu, spíš se kloužu sněhem a párkrát
si sednu na zadek. Cajk všechno. Mokrá skoro komplet, ale v pohybu, tak mi
je teplo. Slunko ještě vysoko a já musím valit na bus a do práce od pěti.
Trefím a do práce dorazím ještě o půl hodiny dřív, tak mám ještě dost času se
přestrojit do suchého, dát čaj a dojíst zbytek svačiny.
Kráááása. Vím, že to je totálně trapný, ale nezkoušela jsi použít mapy.cz? https://mapy.cz/s/1hvtM Tady na Kanárech nejlepší aplikace jako - offline, podrobná, všechny treky sedí... sosá to z OpenStreetMap
OdpovědětVymazatNezkoušela ;)
OdpovědětVymazat