Po příletu to bylo takový divočejší a občas jsem si
připadala jako tele, co kouká na nový vrata. Všechno je tu podobný, ale obvykle
věci (banka, telefon, papírování, doprava, nakupování, bydlení, kino) fungujou
„trochu“ jinak než u nás. Někdy líp, někdy hůř, někdy to máte jedno.
Veselá turistka ve velkoměstě
Začátky byly srandovní a dobrodružné. Zařizovala jsem,
rozkoukávala se, zvykala si, že na mě lidi kolem mluví anglicky a jsou nějak
moc podezřele slušní a ochotní. Naštěstí mi radil Honza, u kterého jsem
strávila prvních pár dní ve věžáku v centru, a taky Katka, která přijela na
WH víza o pár měsíců dřív. Slunko se opíralo do prosklených mrakodrapů
v downtownu, já od pěti ráno díky jet lagu šmírovala protější byty,
sjížděla Craiglist s nabídkama ubytování a horečně odepisovala a posílala
životopis, kterému tu nikdo nikdy neřekne „sívíčko“, ale „resumé“. Celé dny
jsem proflákala výletováním po parcích, focením zvířátek, moře a lodí,
objevováním toho, co se dá v jakým obchodě koupit, procházením se podél
vody. Po večerech jsme s Honzou vyráželi ven za jídlem, na pivo, do kina
atp.
Bydlím a zjišťuju, co a jak
Podařilo se mi během pár dní a po třech prohlídkách najít si
pokojík v domku, takže jsem si zařizovala různý nezbytnosti, zabydlovala
se a zjišťovala, co kde můžu koupit v dochozí vzdálenosti od nového domova
a jak/kam/čím a za jak dlouho se můžu někam dopravit. Poprvé jsem si musela
vyprat oblečení ve „středověké pračce“ (jak zdejší přístroje nazývá Katka),
použít naddimenzovaný sporák, naučit se zamykat, odemykat a vyrážet vstupní
dveře, vystupovat z autobusu. Protože jsem zvyklá si vařit (i když
jednoduše a rychle), hledala jsem v okolních supermarketech, kde co seženu
a za kolik. Koukla jsem se do Ikei, Wallmartu a objevila kouzlo zdejších thrift
storů (něco jako sekáče, ale maj tam všecko možný od oblečení, knih až po mísu
na pečení nebo lyže). Zato dneska vím, kde sehnat českou kofolu, kremžskou
hořčici, kypřicí prášek do perníku, levné ovoce a jak v marketu funguje
„odsypávací“ systém koření, oříšků, müsli a všeho, co potřebuju na vaření,
pečení nebo mlsání.
Bring cash aneb Chtělo by to už práci = peníze
Po prvních dvou zařizovacích a výletovacích týdnech odletěl
Honza a já začala shánět práci. Dost bylo utrácení, začala jsem pomalu cejtit
výčitky svědomí. Chtělo by to nějaký prachy taky vydělat. Levno tu zrovna není.
Zkratka BC neznamená British Columbia, ale „bring cash“! Vytiskla jsem „resumé“
a zanesla ho do centrály městské knihovny, stavila se do velkého knihkupectví,
odpověděla na inzeráty do multikina, jiného velkého knihkupectví a říkala si,
že tomu dám tejden. Začala jsem projíždět Craiglist, připojila se do skupiny
Jobs in Vancouver, koukala se po knihovních a knihkupeckých jobech. Počasí už
stálo za prd. Pršelo furt, takže se ani ven na výlet jít nedalo. Měla jsem
našlápnuto na dobrou depku. Ok, musím přitvrdit. Začala jsem odepisovat na
různé pozice typu landscaping (úprava trávníků, sázení stromků, hrabání listí
atp.), busser (v hospodě/restauraci odnášení a přinášení jidla/pití),
dishwasher nebo kitchen help. Vždyť je to jedno. Hlavně něco dělat a neválet se
doma.
Rutina skoro jako v Brně
A protože všechna voda nakonec steče dolů, i já začala
čtvrtej tejden pracovat v kuchyni v jednom tap housu v centru,
což mě zatím baví a taky slušně uživí. Ale o práci bude zas jinej blogpost
příště. Slibuju. Takže už víc jak měsíc makám cca 24-32 hodin týdně a můj život
zajíždí do kolejí. Chodím si pěkně na jógu kousek od práce, zkouším různý sushi
restaurace, obrážím multikina každý filmový úterý, čtu si v busu a občas
ze mě při vystupování vypadne i obligátní „thank you!“ výkřik. Po městě se
pohybuju s jistotou místňáka, kterého zastavují turisti s dotazama.
Cesta lodí z downtownu do Northu už mě nerajcuje jak dřív, i když stále
potěší. Stanley park jsem prochodila křížem krážem, mývaly i tuleně mám
spočítané. Jo, a s těma hůlkama se docela najím a ani mi to moc nepadá,
Honzo;). Prší skoro furt. Kdyby jen pršelo. Ono taky leje, fouká, mlha je,
poprchává. Sníh je na kopcích okolo, ale nás tady dole čeká pár měsíců deště a
nepříjemně vlezlý zimy. Nojo, tak do bazénu začnu chodit a do sauny se zahřát.
Už jsem si jeden 50m vyzkoušela a dobrý, tak začnu zas pravidelně plavat.
Zařídila jsem se tu skoro jak v Brně.
Žádné komentáře:
Okomentovat